Obsah stránky:
Více informací o programu naší školy
V první fázi se jedná převážně o fyzický výcvik, kde se nejdříve učí základním principům jako je uvolnění, správná pozice těla, koordinace, sladění pohybů atd. To je učeno a posléze procvičováno stáním a setrváváním v určitých pozicích a následně učením se různých sestav cviků. Tyto sestavy jsou nejdříve prováděny pomalu s důrazem na správnost a přesnost pohybů, a to je patrně ta forma praxe taiji, jakou zná většina laické veřejnosti. Posléze mohou být tyto pohyby prováděny až s neuvěřitelnou dynamikou (existuje zde i celá řada dynamických sestav). Každý pohyb z těchto sestav má své reálné bojové použití a současně nějakým konkrétním způsobem ovlivňuje cirkulaci energie v systému těla. Pomalé provádění sestav je ze začátku nezbytné proto, 
aby nedocházelo k porušování daných principů, a to až do jejich úplného zažití a zautomatizování. Sem například patří pohyb po kruhu, držení správné struktury těla, přenášení a vedení síly, pohyb vycházející z těžiště, plynulost atd. Samozřejmě je nesmysl myslet si, že sebeobrana se dá provádět pomalu.To je jen forma nácviku a v sestavách se jedná o rozvoj vnímání a cítění, ke kterému dochází po zvládnutí základních fyzických principů. Tento následný krok (odvislý od správné a vytrvalé praxe) posouvá taiji obrovským způsobem a zpraktičťuje ho i pro zcela běžný život. Jedná se o postupný a zcela přirozený vývoj ve správném pořadí, protože citlivost a rozšířené vnímání bez patřičného zakořenění a základů není k ničemu a může způsobovat řadu potíží. Poté následuje výcvik zaměřený na rozvoj "síly" (energie). Správná struktura těla, která je vybudována dobře prováděným cvičením a je zároveň odrazem vnitřního otevření a průchodnosti, citlivost, neobyčejná síla, schopnost práce s energií ve všech jejích formách (fyzické, mentální i spirituální), zkoumání a cesta k podstatě své bytosti, vedou k pochopení pravého stavu věcí, a tím zcela přirozeně k laskavosti, nekonečnému soucitu a přání štěstí všem bytostem. Současný jakoby vedlejším produktem je například schopnost léčit sebe i druhé a zvládání i složitých životních situací s určitým nadhledem a sodpoutaností.
V taiji existuje řada různých stylů a způsobů provádění. Z původně meditačních cvičení sloužící taoistickým mnichům k propojování horních a dolních okruhů vědomí, se stává bojovým uměním a po vynálezu palných zbraní zdravotním cvičením. Dnes je taiji také sportovní disciplínou a v brzké době bude i olympijským sportem. Základní rozdělení je podle rodinných stylů a jsou to styly Yang, Čen, Wu, Wu (Hao) a Sun. Všechny tyto styly jsou založené na téže sestavě, i když forma provádění je poměrně hodně odlišná a v každém z nich existuje řada dalších forem. Nicméně principy z kterých vychází provedení, jsou prakticky všude stejné. Rozdíl je jen ve vnější formě. Stejně tak je to i s dalšími takzvaně "vnitřními" styly jako je pakua a hsin-i.
V naší škole se učí převážně styl Yang. Honza Rudzinký učí styl Čen a někteří pokročilejší studují Sun Lu-tangův systém a systémem Wudangského taiji, z kterého se všechny další styly vyvinuly.
Ve cvičení navazujeme na styl Erla Montaigue a naším učitelem je Francois Hainry.